Velociped Torpedo #2

Po prvním výletu na kole jsem se směle odvážila naplánovat druhý.. výlet na celé odpoledne do městečka Sæbø odkud se pluje přes fjord na druhou stranu do Lekneset. Těšila jsem se na malebné panorama fjordu s městečky po obou stranách a trajekt brádzící vody fjordu. Cesta však nakonec dopadla jinak a byla daleko dobrodružnější než jsem si plánovala, ačkoli do původně stanoveného cíle jsem nakonec vůbec nedorazila..



S jedním převodem se to prostě zvládnout nedalo.. cestou se objevily nečekané kopce, přestože podle místních po překonání prvního kopce je to rovinka - toto tvrzení se tedy později ukázalo jako nepravdivé. Jelikož však i cesta může být cíl, strávila jsem navzdory všem okolnostem velmi příjemné odpoledne. Cestou tam i zpět jsem se potýkala s několika stoupáními, což mi ale umožnilo vyfotit spoustu obrázků. Při tlačení bicyklu do kopce byly tyto fotografické přestávky více než vítané. Hned po pvním zdolaném stoupání a následné jízdě z kopce, kdy jsem v myšlenkách již tlačila bicykl do kopce cesou zpět a uvažovala jsem jak by se to dalo obejít, mi byl odměnou nádherný výhled na jezero. Navíc zrovna přestalo pršet, takže jsem si mohla cestu na vrchol dalšího kopce jen vychutnávat a kochat se výhledy na vrcholky hor ztrácející se v mlžném oparu..






V údolí už byla cesta více méně po rovince, tudíž jsem si užila venkova ze sedla bicyklu.. roztroušené domky a farmy kolem cesty rámovaly štíty hor, zvuky zvonců krav a ovcí se linuly vzduchem stejně jako vůně vlkhé trávy a hnoje ,)

Velociped Torpedo

je kolo, které mám vypůjčené.. Má přehazovačku značky Torpedo, která ale vůbec nefunguje.. nebo jsem aspoň nepřišla na to jak. Je to starší model a hodí se spíš do města, ale já jsem se rozhodla podnikat na něm malé výlety..



V sobotu jsem vyrazila na jih po silnici kolem fjordu. Je to stará silnice, která se teď už pro automobilovou dopravu nepoužívá, teď se jezdí tunelem skrze Rotsethornet. Tahle cesta ale vede okolo. Když tam člověk jede na kole, s respektem se drží někde uprostřed mezi tyčící se skalní stěnou a srázem končícím hlubokým slaným fjordem. Cestou jsem uvažovala, jestli se z té skály sem tam utrhne nějaký ten balvan a skutálí se do vody, ale nic se v tu chvíli naštěstí neutrhlo..



Cesta byla podezřelá.. Minula jsem několik závor a nakonec jsem se otočila u otevřené brány oploceného pozemku. Příště se ale chci podívat dál. Cesta zpět byla o poznání rychlejší, jelikož se svažovala z mírného kopce. Objevování okolí ze sedla bicyklu pokračovalo.. cesta kolem jezera už je pro mě známá a tak jsem odbočila za golfovým hřištěm (měla bych se podívat kolik to tam stojí ,) doprava na cestu lesní.. Záhy jsem předjela ježka, potkala několik běžců a vytáhla kolo do několika kopců. Rovinky, které následovaly po strmém stoupání se postupně zkracovaly, až zmizely úplně a zbytek cesty jsem kolo už jen tlačila.. s jedním převodem je opravdu dost obtížné vyšlapat jakékoli stoupání.. odměnou mi byly výhledy na okolní vrcholky..



Cesta končila u osady pod vrcholkem kopce, bylo slyšet jak nedaleko kácí stromy.. začínalo pomalu pršet tak jsem natáhla kapucku a svištěla si to dolů z kopce, za vydatného brždění klasickým spolehlivým způsobem "šlápni dozadu", z čehož mě pak bolela noha.. na rovince jsem pak šlápla a nohy si vyměnila ,) legrace byla, když jsem si to takhle svištěla a potkala jsem chlapíka, jak jede do kopce na vybaveném horském kole, koukal na mě dost překvapeně.. a po chvilce mě předjel cestou dolů. Já jsem ale nechtěla riskovat a radši jsem se pečlivě vyhýbala větším kamenům na cestě, abych neskončila někde v příkopu, nebo v horském potoku, který se s hučením valil přes kameny. Cesta zpět byla dá se říct neustále z kopce a tak jsem to zvládla domů akorát než se pořádně rozpršelo.. plán na večer byl jasný - sauna!

Začala škola..

.. v pondělí. Baví mě to ,) už ale nemám tolik volného času, protože školu mám od desíti do čtyř každý den. Takže už si nestíhám užívat dalších aktivit tolik jako minulý týden. Ten byl uvítací a nacpaný aktivitami různého druhu, proto jsem ani nestihla psát na blog, nějaké fotky visí na picase (odkaz je taky v pravém sloupci). Časem bude fotek doufám přibývat, stejně jako zážitků.

Minulý víkend měl hned několik výrazných momentů.. prvním byla procházka na kopec ležící severně od Voldy s krásným výhledem na město a protější horu.



Druhým výlet do Alesundu s nezbytným výšlapem na kopec s nádherným výhledem na město s přístavem.



Třetím bylo lezení na horu Rotsethornet s výhledem ani ne tak na město jako na okolní hory a fjord.. prostě nádhera!



Vrcholky v okolí Voldy si ještě plánuju zopakovat. Ráda bych i Alesund, ale nevím, zda se mi znovu podaří sehnat lístky na autobus zdarma.

Minulý týden přinesl i několik seznamovacích večírků, výborný koncert kapely Skam, která je seskupením studentů z Voldy. Výlet na pronajaté lodi po fjordu s výhledy na hory a typicky norská osamělá stavení. Výlet do muzea Ivara Aasena a seznámení se s jeho přínosem. Nechyběla ani procházka kolem jezera.

To, že začala škola ale neznamená, že by ostatní aktivity šly úplně stranou.. je možné využít bazén, který je studentům přístupný zdarma, nebo saunu, která je součástí ubytování. Novinkou se pro mě stalo kolo! Mám ho vypůjčené od velice milé finské slečny Kirsi. Odjela na delší kempování v rámci kurzu světového přírodního bohatství a kolo tedy v tu dobu nepotřebuje.. je to sice dost staré kolo s jedním převodem, ale na občasnou projížďku kolem jezera nebo po pobřeží fjordu to snad postačí ,)

Více o tom, kde bydlím

Po první noci ve Voldě jsem se probudila do deštivého rána. Teď se ale zdá, že se nám vyčasilo, a vypadá to že po obědě se vydám na průzkum města. Zatím jsem se stačila celkem zabydlit. Po zkušenostech z Finska, jsem se rozhodla vybalit věci z kufru hned po příjezdu, protože jak to člověk neudělá hned, tak snad nikdy ,) pokojík je útulný, celkem malý a pro jednoho člověka je to akorát, aspoň to tu nevypadá prázdně.. po včerejší první fotografii Voldy (pohled z mého okna), jsem se rozhodla pokusit se o panoramatický snímek.



na následujících fotografiích se můžete udělat představu, jak to vypadá v mém pokojíku..


Na křesle odpočíval přes noc pan spacák, aby se vyvětral a tak.. teď už si ale lebedí pěkně v kufru.



Myška je tady celkem spokojená.. sice byla trochu polámaná po cetování letadlem a autobusem, ale teď už se zdá být v pořádku. Pro lepší aklimatizaci jsem jako první na postel navlékla moje povlečení, namísto toho kolejního.. (které je ale taky hezké)



príma stůl, príma židle.. první šuplík má zámek, ale nemám od něj klíč.. nevadí.. dveře od pokoje se zamknout dají.. jen je zvláštní, že stejný klíč pasuje do zámku od mého pokoje, do zámku na chodbě i dole od budovy.. budu muset vykoumat, jestli půjde mým klíčkem otevřít cizí pokoj, nebo jak to funguje?



moje boty do nepohody.. dvoje do města a dvoje do přírody. jak si tam pěkně hoví na té poličce ,)



zásuvka nakonec vypadá jinak než jsme mysleli.. vůbec nemá to uzemnění! v pokoji jich je ale hodně.. celkem 8!



Záhadou je topení.. včera večer mi bylo celkem chladno. Jednak to asi způsobil teplotní rozdíl mezi domovem a norskem, mezi Oslem a Voldou.. noční cesta busem tomu asi taky nepřidala, a nevyspání to jenom prohloubilo.. Ještě jsem v pokoji trošku větrala, a pak přišla ta záhada s topením. Jak se tu topí? Topení je zapnuté, svítí na něm světýlko. Když cvaknu vypínačem tak zhasne. Jsou tam ještě další dvě světýlka, která ještě neumím rožnout ,) kdoví na co je tam ten obrázek hodin a ten čudlík u něho, který netuším jak se ovládá, jelikož mi s ním nejde nikam pohnout.. Další věc je, že teplota se dá posunout maximálně na 21 stupňů!! Na chodbě je ještě udělátko s nápisem Microtemp.. možná nějaký termostat, včera jsem to zkoušela zapnout a nastavit na 30 stupňů, ale nevšimla jsem si žádné změny.. ani v pokoji, ani na topení, ani v koupelně (udělátko je totiž hned pod vypínačem světla do koupelny..) budu to ještě muset nějak vykoumat..



Jo a abych nezapomněla.. budova, ve které bydlím se jmenuje Porse a já mám číslo pokoje A-312. Tady jsem se lokalizovala na mapce ,)