Velociped Torpedo

je kolo, které mám vypůjčené.. Má přehazovačku značky Torpedo, která ale vůbec nefunguje.. nebo jsem aspoň nepřišla na to jak. Je to starší model a hodí se spíš do města, ale já jsem se rozhodla podnikat na něm malé výlety..



V sobotu jsem vyrazila na jih po silnici kolem fjordu. Je to stará silnice, která se teď už pro automobilovou dopravu nepoužívá, teď se jezdí tunelem skrze Rotsethornet. Tahle cesta ale vede okolo. Když tam člověk jede na kole, s respektem se drží někde uprostřed mezi tyčící se skalní stěnou a srázem končícím hlubokým slaným fjordem. Cestou jsem uvažovala, jestli se z té skály sem tam utrhne nějaký ten balvan a skutálí se do vody, ale nic se v tu chvíli naštěstí neutrhlo..



Cesta byla podezřelá.. Minula jsem několik závor a nakonec jsem se otočila u otevřené brány oploceného pozemku. Příště se ale chci podívat dál. Cesta zpět byla o poznání rychlejší, jelikož se svažovala z mírného kopce. Objevování okolí ze sedla bicyklu pokračovalo.. cesta kolem jezera už je pro mě známá a tak jsem odbočila za golfovým hřištěm (měla bych se podívat kolik to tam stojí ,) doprava na cestu lesní.. Záhy jsem předjela ježka, potkala několik běžců a vytáhla kolo do několika kopců. Rovinky, které následovaly po strmém stoupání se postupně zkracovaly, až zmizely úplně a zbytek cesty jsem kolo už jen tlačila.. s jedním převodem je opravdu dost obtížné vyšlapat jakékoli stoupání.. odměnou mi byly výhledy na okolní vrcholky..



Cesta končila u osady pod vrcholkem kopce, bylo slyšet jak nedaleko kácí stromy.. začínalo pomalu pršet tak jsem natáhla kapucku a svištěla si to dolů z kopce, za vydatného brždění klasickým spolehlivým způsobem "šlápni dozadu", z čehož mě pak bolela noha.. na rovince jsem pak šlápla a nohy si vyměnila ,) legrace byla, když jsem si to takhle svištěla a potkala jsem chlapíka, jak jede do kopce na vybaveném horském kole, koukal na mě dost překvapeně.. a po chvilce mě předjel cestou dolů. Já jsem ale nechtěla riskovat a radši jsem se pečlivě vyhýbala větším kamenům na cestě, abych neskončila někde v příkopu, nebo v horském potoku, který se s hučením valil přes kameny. Cesta zpět byla dá se říct neustále z kopce a tak jsem to zvládla domů akorát než se pořádně rozpršelo.. plán na večer byl jasný - sauna!